Historie Třebívlic - kronika

Obec Třebívlice leží v nejzápadnější části Litoměřicka. O slovanském osídlení svědčí nálezy z 9. stol. První písemná zmínka pochází z roku 1318. Tehdy byly Třebívlice rozděleny mezi více majitelů, měly dva dvorce a dvě tvrze. Majitelé se rychle střídali.

Horní třebívlická tvrz patřila rodu Kaplířů. V tomto rodě se tvrz udržela až do roku 1560, kdy ji koupil Vojtěch Udrčský, ale již v roce 1590 se opět navrátila Kaplířům. V roce 1470 se majetkové poměry Třebívlic zjednodušily a Třebívlice byly rozděleny na dvě části - Horní a Dolní.

Dolní Třebívlice získal Evaň z Údrče a jeho rod, který koupil v roce 1560 Horní tvrz a Třebívlice byly sjednoceny. V roce 1586 došlo opět k rozdělení a Horní Třebívlice se vrátily Kaplířům.

Po bitvě na Bílé hoře jim byly Třebívlice zkonfiskovány, krátce patřily Albrechtu z Valdštejna. Byla prokázána nevina Kaplířova rodu a vlády se ujala jedna z potomkyň rodu Anna Alžběta provdaná za Odolena Věžníka z Věžníku. Ten prodal Třebívlice v roce 1654 držiteli sousedního panství Libčeves, Kryštofu Ferdinandu Popelu z Lobkovic.

V tomto rodě zůstalo panství až do roku 1812. Horní tvrz zanikla a nelze zjistit kde stála. Dolní Třebívlice patřily rodu Údrčských. Za jejich vlády byla tvrz přestavěná na renesanční zámek. Poslední rodu Údrčských Jiří se aktivně účastnil českého stavovského povstání v letech 1618-1620, byl udán hejtmanem císařského vojska Janem Ritzem z Lichtenfeldu, panství mu bylo zkonfiskováno a získal ho právě Jan Ritz.

Ten panství prodal císařskému poštmistru Ferdinandu Pruckherovi z Grunburga, který přišel do Čech po bitvě na Bílé hoře. Jeho dcera Anna Jakobína se provdala za Oldřicha z Klebelsberku, jehož rod pocházel z Tyrol. Oldřich zahájil tradici vysokých úředníků a jeho rod držel Třebívlice až do roku 1857. Ve vládě se vystřídalo mnoho členů rodu, kteří dodržovali tradici vysokých úředníků. Jeden z nich, Vojtěch Václav, se stal nejvyšším maršálkem českého království. Za jeho vlády 1787-1815 byl zámek přestavěn na barokní. Vojtěch Václav se 2x oženil, jeho druhá žena byla Antonie Krakovská z Kolovrat.

Panství Třebívlice zdědil jejich syn František Josef a vládl v letech 1815-1857. Za jeho vlády byl opět zámek přestavěn ve stylu novoklasicistickém. I on pokračoval v úřednické vládě a stal se ministrem financí rakouské monarchie. Byl spřízněn s řadou českých šlechtických rodů, věrný císaři a přesvědčený katolík.Podílel se i na založení Národního muzea v Praze, kterému odkázal i svou knihovnu asi 10 000 svazků. Podařilo se mu sjednotit Třebívlice, když v roce 1812 koupil Horní Třebívlice od Lobkowiczů, na které zůstala památka erb na faře. Za jeho panování vznikla v Třebívlicích manufaktura-brusírna českých granátů.Stal se i nevlastním otcem Ulriky von Levetzow, která panství zdědila a dobře ho spravovala až do roku 1899, kdy zemřela. Panství po ní zdědil synovec Adalbert Rauch, který ho v roce 1901 prodal městu Most.
 
Zdroj: Stránky obce, www.integro.cz

Historie Třebívlic - Baronka

V 15. století byla ves rozdělena na několik dílů podle šlechtických tvrzí. Do jednoho celku ji spojil až hrabě František z Klebelsbergu, který tyto pozemky koupil od Lobkowitzů. Přestavěl dolní tvrz na barokní zámek, který v roce 1837 nechal zbořit a místo něj postavit klasicistní zámeckou budovu, která zřejmě víc vyhovovala jeho nárokům na velikost a pohodlí.

Mohl si to dovolit, panství pod jeho vedením prosperovalo, byl to vzdělaný a moudrý pán. Na jeho panství se nacházelo rozsáhlé naleziště českých granátů, dokonce ještě dnes se tu občas dají najít na polích kolem potoku Granátka.

Při pobytu v Mariánských Lázních se seznámil s ovdovělou Amálií von Levetzow, se kterou později v Třebívlicích žil.

Nejstarší dcera paní Amálie byla právě Ulrika, která se dostala do literatury jako poslední láska J.W.Goetha. Zamilovaný Goethe Ulriku požádal o ruku, ale byl odmítnut - jí bylo v té době 17 let a jemu přes 70. Goethe odjel z Čech a už nikdy se sem nevrátil. Prý už v dostavníku začal psát své tklivé Mariánskolázeňské elegie.

Ulrika odmítla i všechny ostatní nápadníky a zůstala sama až do smrti. Zdědila po svém nevlastním otci panství Třebívlice, vzorně se o něj starala a byla tu velmi oblíbená.

Dnešní rodáci jí v domě bývalého zámeckého zahradníka zřídili muzeum, všechny exponáty jsou sebrané památky obyvatel Třebívlic.

Mají tu také ukázky granátových šperků, můžete si koupit knihy a různé suvenýry. V bývalém zámku, který stojí na náměstí je dnes škola.

Na kopečku nad ní je kostel sv. Václava, za kterým je nevelký hřbitov. Zde uvidíte dvě hrobky rodiny Klebelsbergů, v levé leží hrabě Klebelsberg a jeho žena Amálie a v té pravé Ulrika.

Slavný soubor granátových šperků nedostala od Goetha, jak se mnozí domnívají, ale zdědila ho po své mamince Amálii. Z celého souboru prý nosívala jenom ten malý prstýnek, kterého kameny jsou celé ohlazené.

Tak prozaicky dopadla tato nesmrtelná láska! Závěrem několik rad - noste české granáty, jsou krásné a plné energie, neodmítejte ty kteří vás mají rádi, ať nezůstanete sami.

Protože obě muzea jsou otevřena pouze v sezóně, raději se před cestou informujte - nejlépe na obecním úřadě.

Zdroj: dokumenty Václava Červinky

Historie základní školy v Třebívlicích

Škola v Třebívlicích je původu prastarého. Od nepaměti stávala budovy školy v nynějších místech č.p. 19.

Při opravě kostela roku 1720 byly nalezeny staré rukopisy z počátku 17. století, podepsané Christoper Melkem Kontocem Triblitzkých. Další písemné zprávy na počátky školství jsou malé. Až v roce 1827 v latinském spise " Liber memorabiliím " a v české školní solanské kronice z roku 1846 jsou další písemné záznamy o škole.

Škola č. p. 19 byla postavena v letech 1835 - 1837 nákladem obce a obcí přiškolených ( Třebívlice, Semeč, Šepetely, Staré, Dřemčice, Blešno ). Po roce 1869, po zavedení povinné školní docházky, navštěvovalo školu 200 žáků.

Ve škole se vyučovalo německy, od roku 1847 i česky. První český protokol o zasedání školní rady je z roku 1870. Počet ve třídách byl vysoký, proto byla škola rozšířena na trojtřídní. Třetí třída byla umístěna ve statku č.p. 2.

Začalo dlouhé jednání o stavbě nové školy, ve které by bylo více tříd. Jednání se však vleklo několik let a končilo rozhodnutím o přístavbě jednoho patra na stávající budově. Přestavba byla zahájena v březnu 1902 a 10. prosince 1902 bylo zahájeno vyučování v nově přestavěné budově. Po dobu přestavby byly třídy provizorně umístěny v různých budovách v obci, jedna třída byla dokonce v pohostinství v Šepetelích. Přestavba školy stála 40 000 korun.

Po zavedení měšťanské školy byly pronajaty v roce 1920 i místnosti místního zámku. V roce 1929 přešly obě budovy, škola i zámek, pod správu ministerstva školství a osvěty a slouží svým účelům dodnes.

Rok 1902, poslední přestavba školy č. p. 19, byl vzat za základ počítání let školy v Třebívlicích, i když prapůvod školství je o stovky let starší.

Řídící učitelé a ředitelé:

Miroslav Preininger - 1898 - 1910
Josef Zimmermann - 1910 - 1919
Josef Wohl - 1920 - 1940
František Kubálek - 1940 - 1944
Josef Frous - 1944 - 1945 - správce školy
Václav Rychlý - 1945 - 1946
Jan Šimr - 1946 - 1947
Václav Pudík - 1947 - 1948
Zdeněk Kavan - 1948 - 1949
Antonín Moravec - 1949 - 1964
Václav Struneček - 1964 - 1965
Stanislav Janda - 1965 - 1990
Josef Seifert - 1990 - 2005
Aranka Klupáková - 2005 -2012
Tomáš Rulf          - 2012 -